Výpisky z ekonomie

A. Makroekonomika

Zdroj: Skripta ČVUT Základy makroekonomiky, H. Fialová, 2001

ODDÍL PRVNÍ: Základy ekonomiky

1. Základní ekonomické pojmy

- zdroje jsou omezené, potřeby neomezené => ekon. se zabývá rozhodováním při omezených zdrojích

1.3 Úskalí ekonomiky

• nelze provádět experimenty v laboratorních podmínkách; co platí v malém neplatí ve velkém

• nelze vyzkoušet více variant, neb návrat do týchž výchozích podmínek je nemožný

• ekon. experiment má dalekosáhlý dopad

Úskalí:

• často nelze rozlišit mezi následkem a příčinou, často jsou jevy vzájemně provázané

• dle dílčích úspěchů nelze usuzovat na celkový výsledek (zavedení inovace 1 podnikem x všemi)

• "selský rozum" v ekonomii často nefunguje (tj. nepřenosnost každodenní zkušenosti)

• obecné závěry jsou založeny na průměrech, vyskytují se však i značné odchylky

1.4 Vybrané základní ekonomické pojmy

Normativní a pozitivní ekonomika

Normativní ek. říká, jaká by realita měla být, zatímco pozitivní ek. zkoumá skutečnost jaká je.

Mikroekonomika a makroek.

Mikroek. se zabývá chováním jednotlivých subjektů, makro zkoumá ekon. země jako celek.

Základní ek. problémy

Co, jak a pro koho vyrábět.

Statky

jsou veškeré užitečné předměty:

• volné statky jsou volně dostupné a mají nulovou tržní  hodnotu
• ekonomické statky - k jejich získání je zapotřebí vynaložit urč. náklady.

Výrobní faktory

jsou vstupy výrobního procesu. Zdroje jsou omezené => rozhodování 1) co vyrábět s danými zdroji, 2) jakou kombinaci zdrojů použít, 3) jak efektivně se zdroje využijí

• půda (land) - primární faktor
• práce (labor) - primární faktor
• kapitál (capital) - sekundární faktor (produkt výroby); fyzický (stroje...) a finanční (akcie...)
• [ podnikatelské schopnosti (enterpreneurship) ]

Hranice výrobních možností

Produkce při maximálním užití zdrojů. Křivka se skládá z růz. kombinací (množství) produktů.

Produkční funkce

vyjadřuje vztah mezi použitými výrobními faktory a objemem výstupu, větš. se uvažuje jen práce a kapitál: Q=f(L,K) - různá komb. vstupů pro týž výstup (víc L x víc K).

Opportunity cost

čili cena (náklady) příležitosti = cena nejlepší možné varianty, pro níž jsem se nerozhodli. Je rozhodujícím faktorem ceny každého zboží (rozhoduje budu-li vyrábět toto zboží či jiné).

Mezní hodnoty (přírůstkové hodnoty)

M. náklady = náklady vynaložené na poslední jednotku výroby, M. příjem = příjem z poslední prodané jednotky. Podmiňují rozhodování (jestli vyrobit/... o jednotku víc).

Veličiny toku (flow) a stavu (stock)

Veličina toku má časový rozměr (inflace), V. stavu popisuje urč. okamžik (zásoby).

Externality

Vznikají, když kdosi nenese plné náklady své činnosti (negativní E.; např. ekolog. znečištění) či nemá přístup k plnému přínosu své činnosti (pozitivní E.; nepatentovaný objev).

Peníze

jsou tzv. univerzálním zbožím. Musí být všeobecně přijímány a uznávány jako ekvivalent urč. hodnoty. Funkce: prostředek směny, uchovatel hodnoty, umožňuje srovnatelnost cen.
Kvantitativní rce peněz: MV = PQ, M - množství P. v oběhu, V - rychlost obratu P., P - cenová hladina, Q - suma vyrobených statků a služeb (=> množství transakcí).

4. Trh

4.1 Funkce trhu a typy trhů

Trh je oblast ekonomiky kde se setkává nabídka a poptávka, aby si vyměnili zboží v dohodnutém množství za dohodnutou cenu.

Trhy: zboží, práce, kapitálu, peněz

Funkce trhu: zprostředkování koupí a prodejů a hlavně zajištění nejefektivnějšího rozmístění zdrojů. Změny na trzích => přelévání zdrojů.

Cena podává informaci podle níž se lze na trhu orientovat (komplikovanější když je inflace). Je kompromisem mezi prodávajícím a kupujícím.

4.2 Poptávka a nabídka

Substitut

zaměnitelný výrobek z hlediska uspokojení "stejné" potřeby (Pepsi - Fanta). Jsou dokonalé (kupujícímu je jedno, který z nich má), častěji však těsné S.

Komplement

při užití vyžaduje ještě nějaký prostředek (např. lyže a lyžařské hůlky).

Poptávka (demand) D

se řídí zákonem poptávky: poptávané množství (Q) s klesající cenou (C) roste.

Faktory jež ji ovlivňují: cena a dostupnost zboží, příjmy/bohatství kupujících (vliv daní), ceny substitutů a komplementů, charakteristika (preference...) a počet kupujících, char. trhu (dostupnost informací, reklama), očekávání (vývoje trhů)

Nabídka (supply) S

Zákon nabídky: s rostoucí cenou roste nabízené množství (rozšíření produkce, vstup méně efektivních výrobců zpět na trh ...).

Vlivy: velikost produkce, výrobní náklady, ceny komplementů a substitutů, další vlivy.

2.3 Tržní rovnováha a (2.4) regulace trhu

- když se zájmy prodávajících i kupujících shodují (křivky D a S se protnou); rovnovážná cena a množství.

Nerovnováha:

1. nadbytek zboží (např. díky cenové podlaze - vláda vykupuje zem. nadprodukci)
2. nedostatek zboží (např. díky cenovému stropu => plýtvání, korupce, černý trh; platy, regulace nájmu ...)

V otevřené ekonomice lze někdy převis nabídky/poptávky řešit vývozem/dovozem.

Pozn.: pouze tržní rovnováha je efektivní (tj. mezní užitek = mezní náklady, MU = MC)

2.5 Komparativní výhody a dělba práce

Absolutní a komparativní výhody => specializace zemí na urč. výrobu, oboustranně výhodný obchod.

3. Ekonomické systémy (zkráceno)

Dva zákl. ek. systémy: tržní hospodářství a systém centrálně- přídělový (či centrálně-příkazový).

Ekonomické subjekty

1. Domácnosti (households) spotřebovávají zboží a poskytují výrobní faktory, řídí se max. užitkem při uspokojování svých potřeb.
2. Podniky (businesses) vyrábí zboží, řídí se max. ziskem. Poskytuje důchod (mzda) domácnostem.
3. Veřejný sektor (government) vystupuje jako 1. či 2.,řídí se však principem obecného prospěchu.

Tržní hosp. (market economy) - volné působení tržních sil naráží na dvě omezení: tendence ke vzniku monopolů (brání ji vláda) a aktivní politika vlády (vnáší neekonomické aspekty, např. ochranu soc. slabších).

ODDÍL DRUHÝ: Základní makroek. vztahy a veličiny

4. Předmět makroek.

4.1 Mikro a makroek.

    Platí že celek je víc než suma částí, tj. agregací mikroek. veličin vzniká nová kvalita problému, uplatňují se jiné principy řešení problémů než u jednotlivých subjektů.
    Řada zásadních problémů makra stále nevyřešena, ač se opakují stále dokola, ekonomové se přou o mnoho makroek. ukazatelů, o příčiny a následky. Příčinou komplexnost oblasti.
    Makro se hodně zabývá analýzou minulosti.

4.2 Hlavní makroekonomické problémy

• souhrnná produkce výrobků a služeb (její přírůstek, množství, kvalita ...) - měří se HDP

• zaměstnanost (čas vynakládaná na práci, struktura dle odvětví a obyvatelstva ..), nezaměst.

• cenová hladina (inflace, deflace)

• ekonomické vztahy se zahraničím (saldo obchodní bilance)

Sféry působení vlády v makroek.:

• Fiskální (rozpočtová) politika

• Monetární (peněžní) politika centrální banky - regulace peněz v oběhu

• Zahraniční obchodní politika (foreign trade policy) - cla, dovozová omezení, smlouvy aj.

• Důchodová politika (income p.) - míra přerozdělování zdrojů, závisí hl. na možnostech

4.3 Historické kořeny makroek.

4.4 Agregátní veličiny

Agregátní nabídka (aggregate supply, AS)

je celková suma výrobků a služeb vyrobených v ekonomice (za urč. období) a nabízených na všech dílčích trzích. Záleží hl. na množství a ceně vstupů a efektivnosti jejich užití. Tvoří ji domácí produkt + zásoby + dovezené zboží.

Agregátní poptávka (aggregate demand, AD)

Suma výrobků a služeb, jež jsou všechny poptávající subjekty (domácnosti, firmy, vláda a zahraničí) na trhu ochotny koupit. Závisí na úrovni důchodů (resp. majetku), cenách, vládní politice aj. (móda...).
V dlouhém období ag. poptávka nereaguje na změny cen (rostou i náklady), v krátkém ano.

Potenciální produkt

je maximální domácí produkt při plném využití existujících výrobních faktorů. Pro hosp. růst je podstatný právě růst potenciálního produktu.

Přehřátí ekonomiky

nastává, když domácí produkt dočasně překročí potenciální produkt (nadměrné užívání výr. faktorů), vede k vyšším nákladům a ke špatným koncům.

5. Měření souhrnné produkce

5.1 Hrubý domácí produkt (HDP)

vytvořil Jakub Holý 2002 AD